Podmínky podněcující život člověka být

11. května 2017 v 4:56 | Jan Kuchyňka
Podmínky podněcující život člověka být

Úkolem nové společnosti bude podněcovat vývoj člověka, jeho charakterovou strukturu bytí,
která by měla mít následující rysy:
- dobrovolně se vzdát všech forem závislosti na vlastnění a plně být
- jistotu, pocit totožnosti a důvěru zakládat na víře ve vlastní já, kdo jsem, na potřebě vztahu, zájmu, lásky, solidarity s okolním světem, místo žádostivosti mít, vlastnit, ovládat svět a tím se stávat otrokem vlastního majetku
- přijímat skutečnost, že nikdo a nic mimo mne nemůže dát životu smysl, ale že jen radikální nezávislost a nelpění na ničem se mohou stát podmínkou plné činnosti
- být plně přítomen - kdekoliv a kdykoliv
- čerpat radost z dávání a sdílení, nikoliv z hrabivosti a vykořisťování jiných
- pociťovat lásku a úctu k životu ve všech jeho projevech a být si vědom, že ani věci ani moc, ani nic mrtvého není svaté,
že posvátný je jen život a všechno, co podporuje jeho růst
- co je to možné, tak potlačovat chtivost, nenávist a iluze
- nesloužit idolům a nepěstovat si iluze, protože člověk už nepotřebuje klamat sám sebe
- snažit se rozvíjet vlastní schopnost lásky i schopnost kritického a nesentimentálního myšlení
- překonávat vlastní narcismus a chápat tragická omezení vlastní lidské existenci
- vědět, že k dosažení tohoto cíle je nutná ukázněnost a respektování skutečnosti
- vědět, že růst je zdravý jen tehdy, probíhá-li v nějakém uspořádání. Současně si však uvědomovat také rozdíl mezi uspořádáním jako znakem života, a uspořádáním jako znakem života, a uspořádáním řádu, jako znaku ne-života, smrti
- rozvíjet vlastní představivost, nikoliv jako únik od nesnesitelných okolností, ale jako předjímání reálných možností, to znamená učit se odstraňovat nesnesitelné okolnosti, neklamat jiné, ale nedat se také klamat jinými
- poznávat sám sebe, nejen své vědomosti, ale i podvědomé já, o jehož existenci má každý povědomí
- cítit se zajedno se vším živím a vzdát se proto cíle dobývat přírodu, podmaňovat si ji, vykořisťovat, rabovat a ničit ji,
ale snažit se ji chápat a spolupracovat s ní
- svobodu nechápat jako libovůli, ale jako možnost pro sebe, ne jako propletenec chtivých žádostivostí, ale jako jemně vyváženou strukturu, která je každým okamžikem konfrontována s alternativou růstu, nebo úpadku, života, nebo smrti
- vědět, že zlo a destruktivita jsou nutnými důsledky zanedbání růstu
- uvědomit si, že jen málo lidí dosáhlo dokonalosti ve všech těchto vlastnostech, ale sám se nesnažit "dosáhnout tohoto cíle" u vědomí, že takové úsilí je jen jinou formou chtivosti a vlastnění
- být šťasten v tomto procesu stále rostoucí životnosti, jakkoliv je vzdálen okamžik, jehož nám osud dovolí dosáhnout - žít nejplněji, jak jen můžeme, dostačuje totiž k tomu, aby nás ani nenapadla myšlenka na to, čeho jsme mohli nebo nemohli dosáhnout.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama